Je to směšné, když si vezmu to, jak mi bylo před několika měsíci, kdy jsem po dlouhodobém vztahu byla zase svobodná, jak jsem se cítila vesele a neohroženě. Pravda, všechno ze mě spadlo a já si najednou mohla dělat, co jsem chtěla.
Teď jsem tady, o nějakých 5 měsíců později a není mi moc fajn. Stihla jsem toho za ten půl rok hodně. Několik pozitivních věcí, ale i negativních, které jsou pak bývají v myšlenkách většinou těmi silnějšími... a také bolestnějšími. Zase to jsou zkušenosti, co člověka posouvají dál...
Neprovedla jsem nic špatného, jen jsem se utvrdila v tom, že jsem stále naivní a také hloupá. Zjistila jsem, že se do všeho rychle poblázním. Třeba do člověka, kterého znám chvíli. A že jsem netrpělivá.
Nepřijde mi správné chodit ze vztahu do vztahu. Tím se také řídím a řídila jsem se. A tak po tom, co jsem se po pár měsících po rozchodu začala s někým vídat, jsem tomu nepřikládala velkou váhu. Také to fungovalo skvěle, jen tak jsme se poflakovali, užívali si pohody... Zároveň jsem mezi námi cítila určité pouto, bylo nám spolu prostě hezky. Nebo jsem to naivně viděla jen já? A věděla jsem, že to nemám nikam hnát, že se to postupně samo dopracuje tam, kam má. No, a dopracovalo, jenom ne tam, kam jsem očekávala. Po 3 měsících to najednou, jak ráda "vesele" říkám, chcíplo. Po poslední návštěvě jsem se neozvala a už to tak zůstalo. Žádný další kontakt. Fakt zvláštní. A přece o nic nešlo, přesvědčuji se pořád. Ale ač se to nezdá, 3 měsíce nejsou krátká doba, a mně je z toho nakonec fakt smutno. Nechápu, jak se takové věci můžou najednou utlumit. Už se k tomu snažím nevracet, ale po tom, co se mi dnes ráno zase zdál s tím související sen, jsem se o tom rozhodla napsat ještě sem.
A hotovo, šmitec.
Nejsem morálně rozložená jen z toho. Začali se na to lepit další a další události a já si teď řekla dost.
Čeká mě teď díky zranění několik týdnů doma. Což je pro někoho, kdo má rád pohyb a je zvyklý neustále něco dělat fakt peklo... Ale nakonec mi to vlastně hraje dobře "do karet". Můžu být sama (s kocourem) a všechno si v hlavě klidu srovnat. Potřebuji teď klid a hlavně čas sama pro sebe. Ať to trvá jak dlouho chce. Při přemýšlení nad tímhle vším a nad tím, jak jsem se za ten půl rok změnila, se mi vybavila jedna věta: Nejdřív musíš mít rád sebe.
A tak jdu trávit čas sama se sebou a dát se zase do kupy. Hiii.
